Poslední leta pro ni nebyla dobrá, ale teď už je jí líp.... Vážím si toho, že mi v životě párkrát poskytla rozhovor. Naše poslední setkání se uskutečnilo 29. dubna 2008 v kavárně Platýz. Její poslední partner Jiří Zahajský už nežil, a tak, když mi při loučení koupila konvalinky, řekla: "Ty mám ráda, protože mi je kupoval Jiří."
Na rozhovor přišla s papírky, kde měla poznámky, ale paměť jí ještě sloužila výborně. Co mě na ní nejvíc bavilo? Že působila úplně normálně, obyčejně a povídala mi třeba o tom, jak nerada píše a co si myslí o slovech.
"Co si o mně myslíte, tak to tam do toho článku napište. Pro mě psát cokoli je mučení. Třeba, když chci napsat dopis, vezmu tužku a papír, napíšu 'Milá Jiřinko' a jsem v koncích a radši jí zavolám. Hovor má taky půvab, zvlášť, když toho člověka přitom vidíte. Já nemám ráda velká slova – a pijte ten čaj, máte ho ráda teplej (jemně mě napomenula). Když se učím scénář, tak ho mám na světle u okna a chodím po bytě nebo žehlím nebo něco dělám manuálně – a říkám si ta slova a přitom vytřu podlahu, vyluxuju apod. Mě to tak baví a dělala jsem to tak vždycky.
Taky jsem naivně věřila, že když si dám text na noc pod hlavu, tak že to tam samo přejde – to mám vyzkoušené, to nefunguje – bohužel."
Chystala se na natáčení filmu Anglické jahody, ale mezitím šla k lékaři, a po výsledcích vyšetření odstoupila od natáčení. Nenastudovala už ani žádnou další divadelní hru, i když si to plánovala. Naopak svou roli v komedii Čtyři pokoje do zahrady, v níž byla výborná, předala Nině Divíškové. Tušila jsem, že se horší její nemoc a bylo mi to líto. Nechtěla už s nikým mluvit kromě své rodiny a po čase se odevzdala do trvalé péče lékařů.
Přemýšlela jsem, jakými fotkami text doprovodit a zvolila jsem pár dávných snímků asistenta kamery Antonína Maříka, které s ní pořídil v roce 1968. Jana Brejchová se v té době stala maminkou Terezky Brodské, byla šťastná a tak krásná. Takovou si ji chci uchovat.
