Tak mi pár přátel řeklo, že by si v Zápisníku chtělo přečíst i něco jiného, než s kým jsem se kde sešla a o čem jsme mluvili. Jenže já zjišťuji, že v posledních mrazivých týdnech žiju převážně tím, že mě šíleně bolí v zádech a chodím na rehabilitace, kde už si se mnou nevědí rady, a to není zrovna nic zajímavého. Mladší dcera Kristýna oslavila 17. narozeniny tím, že si koupila vytoužené kožené sedlo na koně za své vlastní úspory. Moc jí to v něm sluší a jejímu Baxíkovi se prý taky líbí. Starší dcera Adéla uzavřela úspěšně další semestr na právech, což vůbec nemůžu pochopit, neb já při čtení kterékoli věty z jejích učebnic usínám a nevím, co tím chtěl autor říci. Včera dávali v TV film Hodiny. S Kristýnou jsme si z toho udělaly svůj kultovní film. Je v něm cosi, čemu asi rozumí jen ženy, ale rozhodně není jen smutný. Také dávali 12 let s Novou, ale na tom mě nefascinovalo bohužel nic kromě faktu, že už nám tak dlouho tahle televize masíruje mozky...
