Nedá se říct, že bych automaticky obdivovala vše, co je americké (což je dnes v Čechách zvykem), ale americkému kečupu vzdávám hold.
Nedá se říct, že bych automaticky obdivovala vše, co je americké (což je dnes v Čechách zvykem), ale americkému kečupu vzdávám hold. Respektive firmě HEINZ a jejímu zakladateli Henry J. Heinzovi, který jako pětadvacetiletý dal této značce život. Před 140 lety si v Pittsburghu spolu se svým sousedem otevřel továrnu na potravinářské výrobky - prvním byl ručně strouhaný křen, který prodával v průhledné skleněné lahvi, aby zákazník okamžitě viděl, o jak kvalitní a čistý produkt jde. S kečupem přišel v roce 1876 a už tehdy byl balen v téměř totožné lahvi a s podobným logem jako dnes. Takže v čem že je tenhle americký kečup chytrý? Že se celých 140 let vyrábí z čerstvých rajčat, vypěstovaných na plantážích v Portugalsku, podle stejné receptury a v téměř shodném obalu. Kdy už si konečně také u nás uvědomíme, jak moc cenné jsou tradice a že jsou dokonce i výhodným tržním artiklem? Proč si necháme likvidovat sklárny či továrnu na kočárky nebo na hračky a nebojujeme o jejich záchranu? Proč děláme z Prahy Disneyland a ne architektonickou perlu uprostřed Evropy? Těch proč je opravdu hodně a uspokojivých odpovědí pramálo, tak si jdu radši uvařit špagety s kečupem a v duchu to proberu s panem Heinzem.
K obrázku:
První světelnou reklamu na světě také prosadila firma HEINZ, a sice v centru New Yorku v roce 1900
