Zatímco na Kampě zatýkali bývalého šéfa Ku Klux Klanu, u čehož by rozhodně rada Vacátko nemohl chybět, já jsem si o něm povídala se studenty Vyšší odborné školy umění a reklamy v kavárně v Lucerně.
Zatímco na Kampě zatýkali bývalého šéfa Ku Klux Klanu, u čehož by rozhodně rada Vacátko (Vaňásek) nemohl chybět, já jsem si o něm povídala se studenty Vyšší odborné školy umění a reklamy v kavárně v Lucerně. Mám ráda tyhle náhodně nenáhodné souvislosti. Když jsem v roce 2006 křtila knížku Jak se dědí sláva v restauraci Credo v Petrské ulici, hned naproti v tu samou dobu vykrádali ozbrojení zloději vyhlášené zlatnictví (to je tam na rozdíl od Creda dosud). Tu souvislost tehdy zmínil i bulvární deník AHA. Ale vraťme se ke třem dnešním studentům - Tereze Blažkové, Zuzaně Basařové a Matěji Františku Krkoškovi. Přišli s videokamerou, nikoli s bloky a tužkami, případně s diktafony. Nová generace, nové technologie. Z našeho povídání o tom, jak vznikala kniha Rada Vacátko a jeho hříšní lidé udělají powerpointovou prezentaci. Nebýt mých dcer, ani bych nevěděla, co to slovo znamená. Takže pan rada Vacátko bude v powerpointu, neb jde s dobou. Studenti byli zvídaví s slušně vychovaní, dokonce mi přinesli tulipány. A ještě něčím mě potěšili: optali se na Vaňáskův hrob. Porozprávěla jsem jim tedy ráda o Malvazinkách....
