Pokud jste se už dlouho nebyli projít areálem Vyšehradu, budete asi hodně překvapeni.
Pokud jste se už dlouho nebyli projít areálem Vyšehradu, budete asi hodně překvapeni. Vyšehrad z časů mého dětství - to byla divočina! Z vyšehradských šancí odpadávalo tu a tam zdivo, stráně byly zarostlé křovisky, některé plácky vyzývaly vysloveně k dobrodužným hrám, tak byly nepřístupné a utajené. Nyní najdete vše opravené, upravené, vzorně vysypané a vydlážděné cestičky, nové stezky, všude ukazatele. Domky, bývalý hospodářský dvůr, kde dřív bydlel hrobník a další zaměstnanci Vyšehradu, mají novou střechu, novou fasádu - a světe, div se - ještě tu žijí dvě rodiny! Co mě však zklamalo, je zbořeniště před Táborskou branou. Tady stával donedávna nízký domek, přilepený ke zdi, který dodával strozé bráně zvláštní nostalgické kouzlo. Teď je parcela téměř prázdná, zůstalo pár prken a trámů a dvě staré židle a cedule se stavebním povolením. Copak tu asi vznikne?
