S novým rokem neuškodí zase trocha nostalgie. Právě taková zima jako je dnes, mohla být v lednu 1948 na Mejzlíkově plovárně v Podolí. Proč se jí říkalo Mejzlíkárna? Protože patřila Josefu Mejzlíkovi a jeho rodině, které se bohužel nepoštěstilo získat ji, respektive parcely, kde kdysi stála, v restituci zpátky.
Děti, které stojí na snímku, mají teplé kabátky a úsměv ve tváři. Zanedlouho bude 'jejich' plovárna znárodněna, ale politiku ponechme raději stranou. Obě krajní dívky, patrně sestry, mají stejné elegantní kožíšky. V pozadí si všimněte novoklasicistní stavby Podolské vodárny, která v té době ještě nebyla dokončená. Její stavitel Antonín Engel s ní začal v roce 1922 - tehdy vznikla první část. Dokončení druhé se nedožil - zemřel v roce 1958 právě, když pracoval na výkresech posledního objektu pro Podolí - vrátnice. Podolská vodárna byla dostavěna v roce 1965 a v 90. letech byla - naštěstí citlivě - rekonstruována.
