V kině Lucerna měl v pondělí večer premiéru dokumentární film Evy Lustigové Tvoje slza, můj déšť. Kino bylo narvané k prasknutí a to jen o pár metrů vedle začínal koncert Petry Janů k jejím šedesátinám (také narvaný k prasknutí).
V kině Lucerna měl v pondělí večer premiéru dokumentární film Evy Lustigové Tvoje slza, můj déšť. Kino bylo narvané k prasknutí a to jen o pár metrů vedle začínal koncert Petry Janů k jejím šedesátinám (také narvaný k prasknutí). Zcela zaplněná byla ale i kavárna Lucerna, takže jsem nabyla dojmu, že se lidi před velkým třeskem chtějí co nejvíc bavit. Dokument o Arnoštu Lustigovi mě ale příliš nenadchl. Nejkrásnější na něm je název a Arnoštova moudra, která sypal neúnavně z rukávu. Eva Lustigová není filmařka, je dcera. Natočit si jen tak pro sebe film o tátovi může každý, proč by to tedy neudělala i ona? O jeho skutečném životě, o jeho všemožných třináctých a čtrnáctých komnatách ani slovo. Ukázat Arnošta Lustiga jinak než jako ikonu holocaustu - tak na to si asi ještě počkáme. Vedle nás v kině seděl pán s jezevčíkem a ten celé promítání slastně prospal. Chvílemi jsem měla stejné tendence....
