Bartolomějská ulice nepatří zrovna k turisticky vyhledávaným lokalitám a ani našinec se v ní neprochází často.
Bartolomějská ulice nepatří zrovna k turisticky vyhledávaným lokalitám a ani našinec se v ní neprochází často. Je tomu tak patrně proto, že tu kdekdo mohl zažít v některé z budov skutečně nepříjemné okamžiky. Ale pokud to vezmeme historicky, bylo by tu co obdivovat - ovšem, kdyby to šlo. Hned ve dvou zdejších dvorech, které jsou ovšem součástí policejních budov, se totiž nachází věže, pozůstatky někdejšího pražského opevnění. Věže se podařilo v průběhu věků zachovat s nasazením značných sil různých osvícených historiků a obránců památek, ale jejich přežívání je do jisté míry podivné. Nikdo, kromě zdejších pracovníků, kteří na ně koukají z oken (mají-li okna do dvora), je totiž nezná a ani nikdy neuvidí. Jsou docela utajené, nikde nevyčuhují, a ani se do nich nepořádají exkurze. V jedné z nich jsem se včera byla podívat a byl to opravdu jedinečný zážitek. Uvědomila jsem si, že těmito prostorami procházel před 100 lety Egon Ervín Kisch a své dojmy pak popsal v Pražském pitavalu. Snad by ho ani moc nepřekvapilo, že věž je sice zvnějšku opravená, ale uvnitř je pusto, prázdno, omšelo.
Část starých dveří ve druhém patře, které už zřejmě nikdo do pantů nezavěsí...
Foto Pavel Šmejkal
