V současné protikatolické náladě v naší společnosti, související se zákonem o navrácení majetku církvím, je pro mě těžké chválit knížku o papeži Františkovi.
V současné protikatolické náladě v naší společnosti, související se zákonem o navrácení majetku církvím, je pro mě těžké chválit knížku o papeži Františkovi. Je již druhá, která se mi o něm dostala do rukou, ale tentokrát nejde o žádný životopis, nýbrž o jeho dialog s rabínem Abrahamem Skorkou. V knize O nebi a zemi se hned na počátku dočteme: "Dialog se rodí z úcty k druhému člověku. Existuje řada překážek, které dnes a denně dialog znemožňují: dezinformace, předsudky, nactiutrhačství, pomluvy. Tyto věci přispívají ke kulturní zbabělosti, jež dusí veškerou otevřenost vůči jiným lidem." Musím souhlasit. Líbí se mi i kapitolka O komunismu a kapitalismu, kde se oba pánové snaží pochopit, proč Karel Marx napsal, že náboženství je opium lidstva. Skorka říká, že všechny Marxovy vzpoury se rodily z toho, že možná hledal velkou spiritualitu a dobová náboženství ho právem neuspokojovala. Papež zase v kapitolce odsuzuje pasivní rezistenci, ono klišé, že pokud člověk na zdejším světě snese víc, než dovoluje lidská důstojnost, bude na onom světě odměně. "Tento fakt ho nezprošťuje povinnosti bojovat za osobní, sociální, etická práva, za práva vlasti a lidstva," dodává Jorge Bergoglio neboli papež František. Knihu O nebi a zemi vydalo Nakladatelství Paseka.
