Vzpomínám si, jak jsem své kamarádce Helče v první polovině sedmdesátých let záviděla gramo-desky, které vlastnila díky mamince-inteligentní profesorce z gymnázia na Zatlance.
Vzpomínám si, jak jsem své kamarádce Helče v první polovině sedmdesátých let záviděla gramo-desky, které vlastnila díky mamince-inteligentní profesorce z gymnázia na Zatlance. Já jsem si tehdy teprve pořizovala gramofon a měla jsem první desku Káji Gotta...U Helči jsme si pouštěly tajuplně, při zatažených závěsech, nejčastěji Kryla a Táto, povídej! s Janem Werichem. Uplynulo tolik let - snad skoro čtyřicet - a nyní vyšlo Táto, povídej! poprvé bez cenzury! Supraphon měl šťastnou ruku, když dal dohromady kompletní záznam legendárního rozhovoru, který s Werichem vedla jeho dcera Jana za asistence rozhlasového redaktora Jiřího Melíška a jeho tehdejšího vedoucího Vladimíra Rohleny. S nápadem natočit Werichovo vyprávění přišel na počátku roku 1969 právě Jiří Melíšek, který měl k Werichovi dveře otevřené - a to doslova - na Kampu i do letního sídla ve Velharticích - už proto, že Werich pamatoval Melíškova tatínka Karla, nesmírně plodného prvorepublikového scenáristu (filmy Ideál septimy, Falešná kočička, Otec Kondelík a ženich Vejvara, Nezlobte dědečka). Jiří Melíšek se navíc dobře znal i s Janou Werichovou-Kvapilovou, s níž hrával basketbal. Werich, který se v té době léčil z prodělané rozedmy plic i z rozčarování z nastávající politické situace, tak odlišné od nadějného pražského jara 1968, s projektem nadšeně souhlasil. Jeho vyprávění pak vysílal Československý rozhlas a vyšlo na gramo-deskách u firmy Panton. Ovšem ne všechno, neboť jméno Werich se postupně dostávalo na index a cenzoři byli bdělí. Patnáct natočených pořadů se ovšem zachovalo - i s tehdy neodvysílanými částmi o Americe, nápisech na zdi na Kampě apod. Díky těmto příznivým konstelacím si nyní vše můžeme poslechnout na 8 CD. Komplet je - jak bývá u Supraphonu standardem - vybaven důkladným bookletem a dobovými fotografiemi.
