Tak jsem si v dnešním vydání MF DNES přečetla rozhovor Barbory Tachecí s Jiřím Menzelem a vůbec jsem nepochopila, kam chtěla tohoto skvělého režiséra natlačit.
Tak jsem si v dnešním vydání MF DNES přečetla rozhovor Barbory Tachecí s Jiřím Menzelem a vůbec jsem nepochopila, kam chtěla tohoto skvělého režiséra natlačit. Respektive, proč ho vlastně pořád tlačila do zásuvky jakýchsi patolízalů bolševiků, konformních tvůrců, kteří točili, když jiní pracovali v kotelnách. I když se Jiří Menzel snažil v každé odpovědi vybruslit s elegancí, přiznám se, že být na jeho místě, asi bych váženou paní redaktorku ani nepustil do dveří. Jediné, co mě zaujalo, byly jeho postřehy o Bohumilu Hrabalovi, které jsou nesmírně cenné, protože mu byl blíž než kdokoli jiný. Umím si představit krásný rozhovor jen na toto téma. Tenhle rozhovor mě ale jenom zoufale unavil. Tím hůř, že si to paní Tachecí sama uvědomuje a ve svém antré se za to dokonce mírně omlouvá. Zbývá jen otázka: opravdu se jí chtělo ptát Jiřího Menzela právě tímhle drzým a dogmatickým způsobem? Nebo je to jen póza tzv. odvážné publicistky?
A stále se ptám - už víc než dvacet let na totéž - kolik kotelníků po listopadu 1989 předvedlo díla, na něž bychom chtěli chodit do kin nebo si vystát frontu v knihkupectvích?
