V Českém rozhlase před časem přišli s nápadem zdramatizovat skutečné kriminální případy naší minulosti. Vznikl poměrně vydařený seriál, na němž se podílela řada tvůrců i odborných poradců.
Nyní se 14 případů ze seriálu dočkalo knižní podoby díky zkušeným autorům Bronislavě Janečkové a Emilu Hruškovi. Pod názvem Historie českého zločinu knížku vydal Radioservis. Jelikož jsem se sama zabývala činností pražské kriminálky za první republiky, se zájmem jsem se vrhla hlavně na případy z tohoto období. Musím říct, že hned první z nich - Dítě, které nikdo nechtěl - mi téměř vehnal slzy do očí. Krutý případ tříletého chlapce, jenž se stal obětí nezájmu svého okolí, se ovšem odehrál v předvečer první světové války, tedy ještě za Rakouska-Uherska. Zato příběh pod titulkem Kde jsou děti? už se týkal roku 1928 a pražského bezpečnostního oddělení. Opět velmi silné čtení, dobře napsané, dokreslující, že ani ve zdánlivě idylické republice nebylo všechno v pořádku. Jinak by si těžko mohly dvě ženy udělat živnost z obchodování s dětmi s tichým souhlasem či nezájmem úřadů. Jediné, co mě zamrzelo, bylo opakované zkomolení jména vyšetřujícího detektiva Zdeňka Borkovce, který navíc v té době byl teprve policejním koncipistou, nikoli komisařem, jak je v kapitole uvedeno. Jistě ho ale jako komisaře oslovovali, takže to nepovažuji za zvláštní chybu. Když si ale do knížky autoři půjčí i Borkovcovu fotografii, měli by si na správnost jména dát pozor. Zdeněk Borkovec byl muž mimořádných kvalit a bude jedině dobře, když se o něm bude veřejnost i nadále dozvídat. Já osobně si dodnes vážím, že mi oba jeho potomci před lety vyšli vstříc a poskytli všechny důležité materiály, týkající se činnosti jejich tatínka. Knížka obsahuje mj. i věrně rekonstruovaný případ Studna, který známe z tv seriálu Třicet případů majora Zemana a autoři končí případem z nedávné doby, který se týká mladého oboru - kyberkriminality.
V příloze foto jednoho z našich nejlepších kriminalistů 30. a 40. let JUDr. Zdeňka Borkovce
