Nacházíte se zde: Úvod Zápisník 2019 Hřbitovní kvítí Vládi Poštulky

Hřbitovní kvítí Vládi Poštulky

Nestor českých textařů, scénárista a hlavně gurmet - labužník, znalec světové gastronomie a milovník života.
Hřbitovní kvítí Vládi Poštulky

To všechno byl až do včerejška Vladimír Poštulka. Poznala jsem ho teprve před pár lety díky jeho krásné knize Hřbitovní kvítí na smetaně. Vypsal se v ní ze svého bohatýrského života, zážitků pozemských i nadpozemských a přečetl z ní úryvek v literárním pořadu Slova mají křídla. Pak jsme se sešli u vína u Vavrysů a já z básníka tahala rozumy a vzpomínky na jeho kolegy a na místa, kde je líbaly Múzy. Ve vinárně jsme seděli dlouho a nikdy na to setkání nezapomenu. 

Když přišel Poštulka v sedmnácti letech do Prahy, přespával nějakou dobu na hřbitově. Dělal také kulisáka v Tylově divadle, kde se sblížil s  Bohouškem Záhorským, jenž ho pojal téměř za syna. Od něj se už leccos dozvěděl o tajemství francouzské kuchyně... Podobně silný vztah měl s Horníčkem - nejprve se synem, který tragicky zemřel, pak se slavným otcem. Textaře dělal Poštulka jen kvůli obživě, OSA jeho textů eviduje asi tisícovku. Na zvukových nosičích mu vyšlo kolem 500 písniček  a mnohé slýcháme dodnes jako třeba Sladké mámení, Nedělní ráno, Veď mě dál cesto má, Bludička Julie, Nechoď do kláštera, Pojď stoupat jak dým. Moc rád psal pro Pavla Bobka, byli velcí kamarádi. Milý Vladimíre, děkuju.

 

Na přiloženém snímku je s dalším básníkem a textařským bardem Pavlem Vrbou a s Karlem Gottem


Zpět na přehled

Fotogalerie

Nahoru