Tři dny jsem byla na výletě po stopách svých předků v Lipince, což je obec na samém konci Hané. Spousta krásných dojmů se mi smísila se zprávami o dvou úmrtích.
V 98 letech zemřela Hana Hnátová, sestra spisovatele Arnošta Lustiga, a jen o něco mladší odešel herec Karel Richter. O Handulince, jak se jí v rodině říkalo, jsem věděla už někdy od svých patnácti let. Vyprávěla mi o ní moje maminka, která se s ní znala pracovně. Pak jsem o ní znovu slýchala - na fakultě žurnalistiky od Hanky Hnátové, její dcery. Byly jsme spolužačky a přátelství nám vydrželo dodnes, byť se vídáme jen zřídka. Pak jsem zjistila, že Handulinka bydlí nedaleko našeho domu v Petrské čtvrti a tehdy začaly naše rozhovory. Vyprávěla nádherně. A až mě mrazí, když teď prohlásím, že po Arnoštově smrti se do ní snad převtělil i sám Arnošt (doma mu říkali Erna), protože její vypravěčské schopnosti se ještě znásobily. Dokázala mluvit o terezínském ghettu nebo o smrti svého tatínka stejně sugestivně jako o dětství v Libni, nebo o tom, jak jejich maminka pekla každý pátek šábesový chléb či jak moc si Arnošt pochutnával na kynutých ovocných knedlících. Někdy v roce 2020 jsme se s Handulinkou potkaly na Petrském náměstí a Hanka nás krásně zvěčnila. Nikdy nezapomenu...Na snímcích je malá Handulinka s rádiem, se svým bratrem Arnoštem v roce 1939 a již slavný spisovatel v 60. letech. Handulinka na něj byla moc hrdá.
Nedlouho po Stanislavu Fišerovi, svém celoživotním kamarádovi, s nímž kdysi začal hrát divadlo pro děti, zemřel Karel Richter. Bylo mu 96 let. Obdivovala jsem jeho nehynoucí elán a statečnost, s níž snášel odchody svých blízkých i těžké nemoci. Každý rok posílal přátelům novoroční dopis, plný povzbudivých slov. Za protektorátu se stal doslova hvězdou, když si zahrál po boku Zorky Janů, do níž se na chvilku i zamiloval, ve filmu Kluci na řece. Později vedl Divadlo Jiřího Wolkera po vzoru své učitelky Míly Mellanové. Těžce nesl jeho zánik, nikdy se s ním nesmířil. Byl dobrým hercem i dobrým ředitelem, skvěle daboval... V roce 2014 jsme s ním strávili krásný první máj v Kytlici, kde měl chalupu. Popsal nám snad každý druhý dům v téhle slavné umělecké obci... Nezbývá mi, než Karlovi poděkovat za jeho vlídnost a nepřeberné množství hereckých historek.
