Milí přátelé, děkuji všem za přání k svátku a omlouvám se předem i dozadu, že sama k svátku většinou nikomu přání neposílám. Jméno je sice pro člověka důležité, ale narození určitě víc .
Dnes mi vyšel v magazínu Víkend deníku Právo článek o Marii Podvalové, naší nejslavnější představitelce kněžny Libuše ve Smetanově opeře. Když jsem nedávno poznala jejího příbuzného Miloše Gutha a dozvěděla se, jak před lety našel v bedně po dědečkovi nahrávku Talichova provedení Libuše z 29. května 1939 na fólii, která existovala v jediném exempláři a on se rozhodl ji zachránit, bylo to pro mě opravdu zjevení. „Lak na fólii se už začal lámat a já musel celý záznam rekonstruovat vteřinu po vteřině… Celá ta práce mi zabrala dohromady šest let života a považuji ji za svůj životní úspěch zvlášť proto, že jinak neexistují žádné operní nahrávky geniálního dirigenta Talicha. Už když jsem byl v květnu 1992 na pohřbu paní Marie, říkal jsem si, že bych pro ni měl něco udělat. Tehdy jsem byl dvacetiletý student a zřejmě musel nazrát čas, takže jsem si téměř třicet let počkal," vyprávěl mi Miloš Guth, který sám vystudoval operní zpěv, ale také skladbu a působí též jako klavírista. Zajímavý je i příběh věhlasné sopranistky Podvalové a tristní je posmrtná causa, kdy byla sice pohřbená v kostýmu Libuše na Vyšehradském hřbitově, kam právem patřila, ale po necelých 7 letech byl její hrob postoupen jinému majiteli, tělo Marie i v kostýmu v tichosti spáleno a její ostatky převezeny do Tišic na Mělnicku.
P.S.: Supraphon vydal krásné album, kde si můžete mistrovství Marie Podvalové vychutnat třeba zrovna o vánočních svátcích...
