Tak jsem se dnes po dlouhé době ocitla u svého rodného domu ve Svobodově ulici 4/144 a sousedního nebohého Vyšehradského nádraží.
A také v ulici Na Slupi u bývalého kláštera alžbětinek a kostela Panny Marie Bolestné, kde je nápis Pod ochranu tvou, Panno Maria, se utíká český národ! a míjela navždy zavřené řeznictví v našem domě, sousední hospodu Pod Vyšehradem, která už dávno není normální českou hospodou, kterou tu byla od dob pana rady Vacátka, ale nějakou vietnamskou provozovnou, lahůdkářství, které zavírá denně ve 14 hodin jako tomu bývá v malých obcích, protože tu bydlí už tak málo lidí a chlebíčky si kupují jen medici, běžící na přednášky na Albertov, a další náhodní kolemjdoucí cestou do práce. A samozřejmě bývalé voňavé lázně Na Slupi, které čekají na soudný den stejně jako to nádraží. Nechtějte vědět, jak to tu žilo v 60. letech. Každopádně v tomto mém magickém kraji dětství mě dnes zpovídal Petr Sojka do tv pořadu Z metropole, a tak mu ještě jednou děkuji za tu možnost zastávky, kde to ještě poznávám, ale zároveň už taky nepoznávám.
Samozřejmě jsem s Petrem Sojkou mluvila i o mé nedávno vydané knížce První republika. Jak žily hvězdy, protože v ní hraje roli právě i můj rodný dům. Ve 20. letech tam žila baletka Jelizaveta Nikolská a hrabě Felix de la Cámara. Dokonce se brali v Podskalí v kostelíčku Nejsvětější trojice....Oba nadaní, oba se sklony k mystice, oba kontroverzní...a oba neskončili dobře.
