Když jsem se v září 1976 ocitla poprvé tváří v tvář svým spolužákům z I.D pražského Gymnázia Nad Štolou, zjistila jsem, že je mezi nimi i Petr Poledňák, syn režisérky Marie Poledňákové.
V té době to ještě nebyla žádná třeskutá informace, dokonce mě víc zajímal jeho tatínek, známý hudební publicista Ivan Poledňák, jehož články jsem ráda četla. Ale uplynul rok a na Štědrý den, respektive večer, se poprvé národ díval na komedii Jak vytrhnout velrybě stoličku. Z Marie Poledňákové se rázem stala osobnost, o níž všichni mluvili. Osobně jsem ji ale poznala o mnoho let později až při rozhovoru, který mi poskytla pro časopis Vlasta. Pochopila jsem, že je to cílevědomá žena, tvrdá na sebe i na své okolí, která si prošla pořádně trnitou cestu. Od pomocné dělnice, která v továrně Napako čistila hliníkové hrnce, až po náhodné setkání se scenáristou Jaroslavem Dietlem, který jí nabídl místo v televizi. Začínala jako asistentka scény, pak asistentka režie....a začala studovat DAMU, aby měla pro tuhle práci patřičné vzdělání. Mezitím se starala o svého syna, na nějž zůstala sama. To vše se pak promítlo do její veleúspěšné komedie a další úspěšná díla následovala. Rozhovor mi o svém životě tehdy poskytla velmi otevřený a za to jsem jí byla vděčná. V září 2011 začala točit novou komedii Líbáš jako ďábel a bylo od ní hezké, že do restaurace Monarch pozvala i několik novinářek, mezi nimiž byla i moje maličkost, aby jí ve scéně z tiskové konference dělaly křoví. Spisovatel Karel (Jiří Bartoška) v ní odpovídal na všetečné otázky novinářů - za všechny je krásně pokládala Tereza Kostková a moderátor a DJ Tomáš Kraus. Na place se objevila také Nela Boudová a Marie Poledňáková nezapomněla ani na Arnošta Lustiga, který se, ač už tehdy hodně nemocný, objevil v její předchozí komedii. Nechala pověsit jeho fotografii na čelné místo v restaurantu a místo Arnošta mezi kompars symbolicky zasedla jeho přítelkyně Markéta Mališová.
Marie Poledňáková zemřela dnes po dlouhé těžké nemoci. Bylo jí 81 let. Autory snímků jsou Tomáš Pánek a Martin Kubica. Na archivním snímku je paní režisérka se svým mužem Ivanem Poledňákem a synem Petrem.
