Úmrtí zpěváka, herce, režiséra a baviče Josefa Laufera se dalo již dlouho očekávat. Poslední čtyři roky strávil v motolské nemocnici ve vegetativním stavu a naděje na jeho uzdravení byla minimální. Bylo to o to smutnější, že byl příkladem obrovsky vitálního člověka, který působil mladistvě a svěže až do okamžiku, kdy nastupoval na plánovaný zákrok do nemocnice. Josefa Laufera jsem měla možnost poznat trochu jinak - u koní - díky naší mladší dceři, která několikrát absolvovala náročný Memoriál generála Custera v režiii Václava Vydry. Laufera, který měl ke koním blízko a jezdil např. za kamarádem z mládí Milošem Welde Zavadilem (Honzou ze Starců na chmelu) do jeho hřebčína v Rakousku, memoriál zajímal a sledoval ho s nadšením. Josefa jsem také zpovídala a rozhovor pro Vlastu jsme kdysi zaměřili hodně na jeho vzpomínky z dětství, prožitého za války v presbyteriánském klášteře. Úryvek z něj přináším:
"V baráku jsme měli ubytovaného letce pana Normana. Měl ustřelené palce na rukou. Bylo mi asi pět a dodnes si vybavuji, jak mně a mému o rok mladšímu bratrovi Allanovi maminka říkala, že když si budeme cucat palce, budeme je mít taky tak krátký. Norman nám vyřezal k Vánocům každému Spitfirea, natřel ho na šedo, byl jak opravdový. Bohužel se nezachoval...Normana pak při jednom letu sestřelili," vzpomíná Josef Laufer na okamžiky, které jsou jak vystřižené z filmu Nebeští jezdci. "Pamatuji si také na evakuaci. Ocitl jsem se v presbyteriánském klášteře a tam jsem si zažil svou první životní křivdu. Byl jsem živý dítě, podle jeptišek prostě zlobivý, a tak jsem se musel za trest dívat na to, jak rozdávají bonbony a pomeranč od mých rodičů ostatním dětem. To jsem oplakal. Dneska to chápu - tatínek byl ze židovské rodiny, maminka katolička, tak mi sebrali bonbony, protože jsem pro ně nebyl košer," dodává. "Když končila válka, viděl jsem vojáky - zajatce, jak zpívali sborově slavnou Vejvodovu Škoda lásky ve všech jazycích..."
O Haně Brejchové se v médiích v posledních letech moc nepsalo. Dožívala svůj život v Domě s pečovatelskou službou v Buštěhradě, uzavřená před světem. Její filmová kariéra skončila už dávno, přesto díky filmu jejího celoživotního kamaráda Miloše Formana Lásky jedné plavovlásky zůstala pevně v povědomí diváků. Je neuvěřitelné, že tahle méně známá sestra slavné Jany Brejchové např. odmítla nabídku režiséra Menzela, aby si zahrála Zdeničku Svatou v Ostře sledovaných vlacích, který získal Oscara. Lásky totiž byly na Oscara nominovány a sklidily řadu cen a Hanka s nimi jezdila po světě na festivaly. To samé mohla prožít i s Vlaky, kdyby.... Následně dostala nabídku snů - filmovat jako partnerka se samotným Alainem Delonem. Jenže v té době se dozvěděla, že je těhotná a dala přednost dítěti. Bůhví, jak by se její kariéra odvíjela dál, namísto toho prožívala ne příliš šťastná dvě manželství a ve svém posledním bytě v Argentinské ulici dokonce málem uhořela.
Snímky Josefa Laufera pocházejí z dílny Zuzany Kostiukové, Zdeňka Kovaříka, Alana Pajera a z mého archívu.
