Černá labuť v novém peří
Co se mi tedy doopravdy líbí, je slogan Černá labuť v novém peří - to musím jeho tvůrci pochválit. Trochu méně už jsem chápala likvidaci kavárny a galerie, která sídlila v posledním patře paláce na Poříčí.

Co se mi tedy doopravdy líbí, je slogan Černá labuť v novém peří - to musím jeho tvůrci pochválit. Trochu méně už jsem chápala likvidaci kavárny a galerie, která sídlila v posledním patře paláce na Poříčí. K tomu místu jsem měla srdeční vztah. Konaly se tu porady redakce Večerky, listu, jenž byl sice krátkodechým experimentem, ale určitě jeho redaktory, tedy i mne, bavil. Z Černé labutě odešlo také velkorysé a krásné knihkupectví Luxor, a nahradila ho jídelna Loving Hut. Mezi vegany se o ní pějí ódy, ale promiňte mi mé buranství, já stejně radši zaskočím vedle k Rozvařilům. Knihy mi tu moc chybějí a další knihkupectví v Palladiu mi tohle zaniklé nemůže nahradit. Bylo tu denní světlo, příjemný prostor, přehledné dělení žánrů. Fakt jednička. Nyní se tedy otevírá opět galerie, což je fajn, ale klasická kavárna tu asi fungovat nebude. Na webových stránkách Černé Labutě je zmíněno, že každé úterý od 10 do 22 hodin bude přístupná terasa s grilem, snacky a drinky. Provoz jednou týdně mi ovšem připadá nesmyslný. V bulletinu Černé labutě je ale nadějná informace o tom, že tu brzy upeče své dorty podle tradičních receptur Šárka Veselá. Pokud to bude jednorázovka, tak škoda, pokud tu bude mít nějaké stálé místo, tak tomu jedině fandím. Ostatně poté se můžu vypravit do Centra zubní péče, které v paláci údajně také sídlí. A abych nezapomněla - svou baletní akademii v Černé labuti provozuje již druhým rokem Adéla Pollertová, což je samozřejmě stylové místo. Jen mám pocit, že o tom dosud téměř nikdo nevěděl.