Ivan Kraus má v životě jednu velkou kliku: totiž svou drobnou manželku. Naďa Munzarová je jeho paměť, jeho opora a svým způsobem i tisková mluvčí. Celý život spolu nejen žijí, ale i pracují, jen psaní knih si dělá Ivan jaksi sám, zatímco Naďa píše dopisy a maily. Tentokrát si Ivan napsal knížku víc pro čtenáře rodu mužského a nazval ji Klub šampionů. Na křtu v knihkupectví Academia, která mu knihu jako již tradičně vydala, jsem se ho nestihla zeptat, nakolik je líčení příhod v německém kuželkářském klubu autobiografické. Ivan je tam jaksi skryt v postavě Alberta. S humorem sobě vlastním líčí poměry v dětské redakci německé televize a postupně tak rozkrývá, čím žijí jednotliví aktéři onoho pánského klubu. Celý rok poctivě střádají peníze, které povinně odevzdávali při svých prohrách, a za ně si dávají odměnu: výlet. Víc už nebudu prozrazovat, stejně jako neprozradil autor sám, když nám nabízel v krátkém autorském čtení vybrané pasáže tak, abychom se nedozvěděli, jak to vlastně celé dopadne. Následovalo kladení obligátních dotazů od přítomných posluchačů, které nijak nevybočovalo z normy průměrnosti až do chvíle, kdy od své maminky odběhl nejmladší účastník, chlapec nanejvýš šestiletý a těsně před panem spisovatelem vyřkl otázku: "A kdy jste začal chodit do školy?" Musím říct, že to byl nejvtipnější moment podvečera a chlapci patřil zasloužený potlesk.
