Díky Mileně Novákové, pětatřicetileté absolventce FF UP v Olomouci, se dočkala své knížky další prvorepubliková hvězda Truda Grosslichtová.
Díky Mileně Novákové, pětatřicetileté absolventce FF UP v Olomouci, se dočkala své knížky další prvorepubliková hvězda Truda Grosslichtová. Záměrně uvádím pojem knížka, nikoli monografie, protože Milena zvolila netradiční způsob pojetí hereččina života. První část je totiž psána ich formou jako fiktivní autobiografie, a v další části jsou pak uváděna shrnutá fakta o osudu nejen jejím, ale také jejích partnerů a především pak jejího bratra Otty. Kniha s názvem "Já jedu dopředu, jak nejlíp dovedu" měla složitý vývoj. Když autorka nenašla ochotného nakladatele, vydala si ji nakonec vlastním nákladem. Vzhledem k tomu, že jde o její prvotinu, chtělo to rozhodně sebrat odvahu a jít do toho, což je jistě obdivuhodné. Zrovna tak mě mile potěšilo, že se tak mladá žena začla intenzivně zabývat osobností, která svou největší kariéru zažila v podstatě před 80 a více lety. Nejzajímavější pro mě pak byla fakta, která se jí podařilo vypátrat o hereččině bratrovi, navzdory tomu, že archívy zatím vydaly jen torzo podkladů, které by mohly objasnit jeho skutečné poslání. I když by se zpracování dalo leccos vytknout, v porovnání s díky některých kompilátorů jako je bohužel i autorkou citovaný Rudolf Mihola (a jeho smyšlená kniha o Haně Vítové), jde o poctivý sběr informací od rodinných příslušníků a z dostupných archivních zdrojů, a to je podstatné.
