Nemůžu si pomoct, ale po listopadu 1989 jsme zavrhli příliš mnoho věcí, na které bychom dnes byli určitě hrdí. Mezi nimi i Divadlo Jiřího Wolkera.
Nemůžu si pomoct, ale po listopadu 1989 jsme zavrhli příliš mnoho věcí, na které bychom dnes byli určitě hrdí. Mezi nimi i Divadlo Jiřího Wolkera. Mluvila jsem o něm již s mnoha lidmi, naposledy s herečkou Radkou Malou, která v něm hrála od roku 1962 (na snímku z inscenace Podivuhodné příběhy pana Pimpipána, kterou nerežíroval nikdo menší než Alfréd Radok). Divadlo by letos oslavilo 80 let od svého vzniku - kdyby ovšem existovalo. Založila je již za první republiky, v roce 1935, Míla Mellanová. Na tuto osvícenou herečku, režisérku a intelektuálku vzpomíná jak Karel Richter, jenž jí na její smrtelné posteli slíbil, že bude střežit její odkaz (v divadle pak dlouhá léta řediteloval a angažoval i mnohé režimu ne zrovna pohodlné osobnosti), tak Standa Fišer, jehož skutečně není možno podezírat z nějakých "levičáckých" tendencí. Fišer se u ní učil hrát divadlo a dokonce pak bydlel v její vile, která už jí za nového režimu nepatřila, ale mohla v ní dožít. V prostorách DJW dnes sídlí Divadlo v Dlouhé, proti němuž nic nemám, ale Radka Malá mě upozornila, že tam DJW připomínají jedinou inscenací, a sice Mladou gardou. A nezlobte se na mě, to je nová demagogie. Tuto hru tam sice uváděli, ale také spousty jiných. Takhle může nepamětník snadno nabýt dojmu, že to bylo nějaké "komunistické " divadlo, neboť zjednodušující nálepkování, to je ryze český zlozvyk.
