Má přitom na fcb k dnešnímu dni 24456 fanoušků a stále do něj lidé přispívají novými slovy a obraty. Musela ke mně doputovat až knižní podoba, respektive výběr z tohoto slovníku, abych byla moudřejší. Hlavními autory Hacknuté češtiny jsou Martin Kavka a Michal Škrabal, ročníky 1977 a 1979. Do knihy zařadili i moudra již zesnulého lingvisty Jiřího Marvana, jinak strýčka Kavkovy manželky Alice. Nejvíc mě od něj zaujalo, že hravost jako vlastnost češtiny se projevovala už ve 13. století. Třeba když šlechtici zdravili krále: "Ty jsi náš král a my jsme tvoji páni." Kdo je tedy vlastně pánem, že? V papírovém slovníku jsem našla i výrazy, které považuji za velmi staré - viz lufťák (člověk z velkoměsta jedoucí do přírody), nebo výrazy, k nimž znám jiný výklad - salámista (zastánce pacifismu) - existuje ovšem velmi schopný znalec uzenářského a masného oboru a má web salámista, což mi připadá vtipné a výstižné. Ve slovníku jsou výrazy běžně známé (selfíčko, socka, troll, vytunit se, holubí letka, hlod, chyba v matrixu), ale většina je pro mě objevných, někdy až příliš uměle vytvořených. Velký vliv na vznik novotvarů mají politici (okamurovat, babišovka, dredro - Piráti, chytit virózu - Zeman). U slova manták (pomalu chápající) znám jeho variantu s "ť". Trochu mi vadí přemíra výrazů (vulgarismů) z oblasti sexu, i když proti němu jinak samozřejmě nic nemám. Nejpodstatnější je, že čeština žije, protože se vyvíjí a obměňuje - a to navzdory tvrzení, že psát a číst už téměř nebudeme, neb nás budou zajímat pouze obrázky.
