Nakladatelství Cattacan jí na podzim vydalo pokračování jejího humorného vyprávění o krásné psině Madle, k níž v tomto díle přibyl jeden a posléze i druhý kocour. Nebo naopak, je to trochu zamotanější, a prozrazovat děj je to poslední, co bych teď chtěla. Všimněte si, že většina anotací v tisku i na onlinech se drží té, kterou si napíše autor sám na přebal své knížky. Někdy si říkám, že by bylo prima napsat na knihu anotaci, která se vůbec jejího obsahu týkat nebude. To by se pak čtenáři divili! A recenzenti by se pěkně blufovali! Ale zpátky ke knížce, která se jmenuje Hafani 2 a nese podtitul Madla, já a ďas. Psát humoristickou literaturu považuji za vrchol spisovatelského umění. Vybavuje se mi Jaroslav Hašek, nebo ze současných autorů můj velký oblíbenec Ivan Kraus. Z autorek mi "na první dobrou vyskočí" Ivanka Devátá a ona je fakt dobrá! Jistě existují nějaké mladší spisovatelky, které píší různé blogy, ale ať se na mě nezlobí, pro mě je pořád knížka něco jiného než písmenka na blikající obrazovce. Když se mi u Hafanů po několik večerů stalo, že jsem bez čtení jejich pokračování nemohla usnout, uvědomila jsem si, že mě knížka "chytla". Svým způsobem jsem se tomu bránila, protože Moniku dobře znám a vím, že skoro stále mluví o kocourech nebo psech a teprve na třetím místě o něčem jiném. A já nejsem vůbec kočičí a vlastně ani psí, protože doma jsem dětem vždy dovolila jen křečka nebo králíka a dnes chodím vnoučatům, když nejsou doma, krmit jejich rybičku Zionka a to je na mě tak akorát. Chápu, že knížku automaticky koupí všechny milovnice koček /a že jich je!/, protože se tam najdou, ale proč bych ji tedy měla číst já, když bych s kocourem, který mi skočí do hrnce s pracně uvařeným vývarem, neměla ani minutu trpělivost a odnesla bych ho i s těmi jeho zamaštěnými chlupy do útulku. Ale autorka píše o všech zdánlivě banálních a každodenních situacích s takovým mistrovstvím, že si to prostě přečtete s chutí. Je vidět, jak moc je vypsaná, zvyklá stvořit scénář pro televizní seriál stejně kvalitně jako článek pro časopis. A tak jsem si Madlu Labradorovou a Skřeta Vysočanského zamilovala a škodolibě jsem se těšila, co zase té paničce vyvedou. A pak do toho přijde ještě Prsk, no, nechte se překvapit. Věřím, že se Monika pustí do dalšího dílu, jen se přimlouvám, aby tam tentokrát pustila i víc mužů. Příhod o nich má v zásobě dostatečně.
