Pomohla mi esemeska starostky Břežan u Malého Boru, obce, kde kdysi žila svůj skromný, ale naplněný život moje milovaná babička s dědečkem. Na Prácheňsku cítím své kořeny, ačkoli jsem se tam vždy ocitla jen na chvíli, především o prázdninách. Ten kraj je ale tak líbezný! Starostka Marie Metličková napsala: "Dnešní člověk potřebuje ticho, ale utíká před ním do hluku. V tichu a ztišení je jen sám se sebou, což mnoho lidí nedokáže." Covid nám ale tohle ztišení umožňuje. Vykašlat se na všechna ta obchodní centra a nákupy zbytečných věcí, které nikdo vlastně nepotřebuje. Obdarovat své blízké jen maličkostmi, jimiž jim potvrdíme, že na ně myslíme, a raději si užívat vzájemných společných chvilek, pokud zrovna někdo není v karanténě. Jako lidstvo se ocitáme na podivném mezníku, nic není jako dřív, a mnozí to už pochopili a žijí skromněji a v souladu s přírodou. Jiní na to nemají dost odvahy /řadím se mezi ty zbabělce/, ale ani ti ještě nejsou úplně ztracení. Přeji vám, abyste alespoň v těchto dnech nalezli klid a pohodu a radovali se z maličkostí.
P.S.: Okénko na PF jsme kdysi vyfotili v Nejdku, když tam právě udeřila pravá krušnohorská zima a zrovna jsme vítali na svět knížku o tamním rodákovi Vladimíru Rážovi. Král Miroslav měl rád Vánoce a těšil se jako malé dítě, až bude ochutnávat kapra na x způsobů a číst si s Verunkou, svou mladší dcerou, pohádky. Jo a nezapomeňte si 26.12. pustit ve 14 hodin Český rozhlas 2 /pořad Kolotoč/.
