Odešel další tvůrčí a hravý umělec, který patřil především ke kultuře 60. a 70. let, ale díky svým úžasným písničkám si ho "adoptovaly" i všechny děti včetně těch, které jsou dětmi teprve teď. Když jsem před lety dávala dohromady svou první knížku o Oldřichu Novém, s potěšením jsem si přečetla vzpomínku na něj právě od Vodňanského (in Zpívající memoáry). Ve své knížce jsem ji ocitovala a následně se s panem Vodňanským potkala na neobvyklé akci - procházce starou Prahou po zaniklých nevěstincích. Sraz na "exkurzi" byl paradoxně v Maiselově ulici před domem slavného Kristiána. A tak jsme na něj na chvíli zavedli řeč. Pan Vodňanský pro Nového kdysi napsal roličku grafomana Huga Cloumala pro rozhlasový písničkový pořad a posléze jím samotným byl vyzván, aby mu napsal písňové texty do hry Harvey a já. Nový ji uvedl v československé premiéře v roce 1965 v karlovarském Divadle Vítězslava Nezvala a po ní pozval Vodňanského oslavit úspěch do jednoho tamního nočního podniku. A tak si znovu uvědomuji, jak jsme všichni navzájem provázaní neviditelnými a někdy i docela viditelnými nitkami a jak je škoda každého odchodu dobrého člověka.
Snímky jsem si zapůjčila z pametnaroda.cz
Je na nich Vodňanský se svou maminkou na Václaváku (50. léta), s Miloslavem Štibichem a Táňou Fišerovou v pořadu Hurá na Bastilu (1970) a s básníkem Pavlem Šrutem na hřišti.
