Kolem 15. prosince jsem navázala kontakt s antikvářem Alešem Dubským, který nabízel k prodeji konvolut fotografií herce Jaroslava Cmírala. Dvakrát mě během svátků navštívil, ochotně se mnou probíral na chodbě našeho domu s patřičným kovidovým odstupem a v roušce krabici s obrázky, z nichž na mě vykukovaly známé i neznámé tváře a netušil, co tím rozjede. Kromě příběhu Jaroslava Cmírala z MDP se během svátků začal odvíjet také příběh jeho ženy herečky (později úřednice) Heleny Rosůlkové, dcery poštovního úředníka a mimořádně plodného spisovatele Jana Václava Rosůlka, a posléze i hudebního skladatele Jana Rychlíka a jeho dvou synů, historika Jana Rychlíka a veterináře Ondřeje Rychlíka. Díky sociálním sítím jsem se dostala až do Ameriky, kde žije rovněž hudební skladatel David Elia Cmíral, velmi vzdálený, ale přece jen příbuzný herce Cmírala. A tak bych mohla pokračovat. V tuto chvíli nechci prozrazovat, jak se zamotaná klubka podařilo rozplést (a za mnohé vděčím Petru Šraierovi a Aleně Kožíkové), ale dnes, 5. ledna 2021, mi moc pomohl právě historik profesor Rychlík. Sešel se se mnou u Vozovny ve Stromovce a proč zrovna v tomto parku, jsem záhy pochopila. Je to kultovní park jeho rodiny, právě tudy chodil jeho tatínek s přáteli každý pátek k nim domů a už po cestě probírali umění, politiku i život. Říkali si postpátečníci. Jako ochutnávku přikládám pár fotografií - kromě veselého Jarouška Cmírala je na nich Cmíralova budoucí žena Helena Rosůlková s Vladimírem Rážem v aktovce Medvěd v roce 1946 v divadle DISK, Jan Rychlík se svým nejlepším přítelem malířem Kamilem Lhotákem (oba se svými motocykly) a Jan Rychlík se svou krásnou nevěstou Olgou Šimůnkovou, která do roku 1954 působila jako herečka.
