Otevřela jste zajímavé historické téma, jaké vlastně bylo postavení vysloužilců z 1. světové války, kteří bojovali v armádě R-U až do konce a jejich vztah k legionářům v 1. republice. Nejsem v tomto období vůbec odborník, spíše jen pasivní recipient, ale všiml jsem si několika okolností spjatých s tímto tématem. Je jasné, že člověk – občan, zatažený (povolaný) do války si svůj osud nevybírá. Prostě je tam postaven a je mu předurčeno disciplinovaně vykonávat, co je mu určeno. Přechod do legií, čili „nelegální“ krok, byl věcí válečných okolností a jejich souhry a nemohl se uskutečnit vždy a všude. Představa, že by všichni Češi rázem či postupně sběhli a vstoupili či založili legie, ze své podstaty zaměřené proti R-U, je naprosto nemožná a nereálná. Ostatně o založení samostatného státu ČR začalo být uvažováno v odboji až během války, nikoliv programově před ní. Mnoho Čechů bylo za svoji statečnost v rakouské armádě odměněno, čímž se ukazovalo, že Češi dovedou být skvělými vojáky (nic nového pod sluncem). Haškova zdrcující karikatura válečné mašinerie R-U je sice skvělá, ale deformuje částečně skutečnost a představu o ní. Znal jsem jednoho pana Šislera - genealoga, který velebil svého příbuzného, který byl důstojník R-U armády za války a byl mnohonásobně vyznamenán. Cenil na něm to, že nezradil svoji vojenskou přísahu. Logicky byl tento pan Šisler asi vyznavač monarchismu a v důsledku toho želel zániku R-U. Legionáře spíše nepřipomínal, třebaže měli lví podíl na vzniku samostatného ČR. Jednou jsem dělal znalecký posudek v Archivu Národního technického muzea kvůli krádeži tam učiněné, která se týkala fotografií a materiálů vojenského letectva R-U. Ve vojenské letce R-U létalo několik Čechů, kteří se vyznamenali v boji. Po válce naprosto hladce přešli do armády ČR a byli zde opět za esa. Jeden z nich Rudolf Holeka, průkopník letectví od roku 1910 a jeden z prvních českých vojenských pilotů, byl po válce generálem čs. letectva. Proslulý letec Josef Novák se stal v ČSR šéfpilotem továrny Aero, podobně český letec v r.-u. armádě Alois Ježek byl po válce šéfpilotem továrny Letov. Nic nevadilo, že před tím bojovali s Rakušany, vlastně potencionálně proti čs. státu. Vždyť u Zborova proti sobě nutně bojovali Češi – legionáři proti jednotkám R-U armády, kde také byli Češi. Prostě tragédie války. Myslím si, že za 1. republiky nebylo vůbec vytýkáno navrátivším se vojákům, že bojovali za R-U. To současné vyzdvihování legionářů, naprosto historicky logické, také deformuje obraz skutečnosti v tomto ohledu. Prostě na vojáky, byť statečné, ale na straně, která prohrála, se vždy zapomíná rychleji než na ty vítězné, jejichž skutky se musí stále oživovat, aby nezapadli do předčasného zapomnění, což se stejně po letech stane.
