Bylo mi teprve šest let, když nás 21. srpna 1968 okupovala vojska Varšavské smlouvy.
Už tehdy jsem ale nahlížela tatínkovi přes rameno, když přinesl Večerní Prahu. Fotografie Stanislava Tereby (+17.1. 2023) byly vždycky skvělé. I v onom roce, kdy jaro bylo plné nadějí a vrchol léta je proměnil v tragédii. O 40 let později mi k tomu můj oblíbený fotograf řekl:
"19. srpna večer u mě doma zazvonil telefon. Volal Bert Corporaal, šéfredaktor holandského fotbalového týdeníku Voetbal International, s kterým jsem už několik let spolupracoval. Pomalou němčinou mi řekl, že na našich hranicích stojí ruské tanky a vojáci Varšavské smlouvy se chystají k nám vtrhnout. Vyzval mě, abych sbalil pár nejnutnějších věcí, vzal manželku Janu a malého Tomáše (synovi byly necelé dva roky), objednal si taxíka a přijel na druhý den v 10 hodin na hraniční přechod v Rozvadově. Odtud by nás odvezli autem do Rotterdamu. Nechal jsem si vše říct ještě jednou, natolik jsem mu ty zprávy nevěřil, a pak jsem řekl, že kdyby k něčemu takovému skutečně došlo, musím být u toho. ‚Ty jsi oběť svého povolání,‘ řekl mi na to.
Pro všechny případy jsem si vzal z redakce domů brašnu s dvěma fotoaparáty, blesky, teleobjektivem a zásobou filmů a připravil jsem si i své dvě Leicy. A udělal jsem dobře. 21. srpna mne okolo půl třetí ráno vzbudil kolega fotoreportér z ČTK Jirka Finda s tím, že Rusové právě přistávají v Ruzyni....Vyrazil jsem na skútru, a skutečně z rozestavěného nového letiště už vyjížděl ruský obrněný transportér a za ním gazy s po zuby ozbrojenými vojáky. Přiznám se, že v tu chvíli jsem nebyl schopný vyndat foťák...
Odjel jsem k redakci na Poříčí a tam jsem se dověděl, že u ÚV KSČ na nábřeží už jsou tanky. Rozeběhl jsem se tam, bylo něco po páté hodině ranní. Nebyly to tanky, ale obrněné transportéry... Najednou proti mně běžel chumel lidí a někoho nesli. Když doběhli k zaparkovaným autům, položili na kapotu jednoho z nich bezvládné zkrvavené tělo. V té chvíli jsem udělal několik záběrů zřejmě první pražské oběti ruské okupace..."
A tady je pár snímků Stanislava Tereby z jara a léta 1968.
