Ve čtvrtek odpoledne 21.12., tři dny před Štědrým dnem, jsme všichni zažili těžký otřes.
Na pražské filozofické fakultě vraždil mladé studenty jeden z jejich spolužáků dlouhou střelnou zbraní s optikou a připravil o život 15 lidí. Další tři desítky byli zraněni. David K. střílel rovněž z ochozu budovy směrem k Mánesovu mostu. Podle očitých svědků zabíjel ve čtvrtém patře hlavní budovy přímo na přednášce. Dopoledne téhož dne zabil vlastního otce, pak tedy ve svém šíleném jednání pokračoval ve škole, do které sám chodil. Znali jsme to dosud jen z thrillerů a z amerických krimi zpráv. Nyní jsme něco takového zažili poprvé u nás. Tento den se navždy zapíše do černé kroniky života naší společnosti. Všichni to prožíváme o to silněji, že k vraždění došlo v adventním čase těsně před Štědrým dnem, kdy křesťané oslavují narození Ježíše. Na 23.12. vláda vyhlásila státní smutek.
V magazínu Víkend deníku Právo mi dnes vychází článek o tom, jak se slavily Vánoce za první republiky. Připomínám v něm mj. tendenci ke konzumu, která se již tehdy objevovala. V tuto chvíli se nám tu ale objevuje docela jiná hrozba - zbraně v rukou psychopatů. Jak zabránit tomu, aby se podobný incident neopakoval? Jaké máme morální vzory? Co nám promítají v kinech a na obrazovkách? Proč Česká televize vysílá tolik kriminálek? Ano, psychicky zdravý člověk nezačne pod vlivem sledování filmů či videoher střílet, ale psychicky labilní jedinec v tom může hledat vzor a podporu pro své počínání. Je mi smutno stejně jako všem citlivým lidem v naší zemi. Na Černý čtvrtek 21. prosince už nedokáže nikdo zapomenout.
