Kdo sledujete moji práci, možná víte, že jsem rodačka "zpod Vyšehradí" a na Vyšehrad jsem chodila od mala až do dospělosti.
Také jsem psala o fenoménu Vyšehradské kočičky, která má dnes sice spíš podobu medvídka, ale tahle křídou vyvedená kresba je na Táborské bráně už řadu desetiletí. Kdysi se mi ozvali lidé, s nimiž jsem založila pomyslné bratrstvo Vyšehradské kočičky, protože vzpomínali, že kočičku obtahovali, když šli kolem nebo si na ni aspoň sáhli pro štěstí (jsou ale i mnozí, kteří si jí nikdy nevšimli, což jim samozřejmě nijak nezazlívám). Ve své knížce Retro příběhy zmiňuji, jak v létě 2019 najednou nebylo po kočičce ani památky a můj vnuk Tomík ji znovu namaloval a slíbil, že ji bude chránit. Chrání ji ale spousta dalších jejích příznivců, neboť je na zdi stále. Co mě však způsobilo obrovskou radost, byla zpráva od paní Andrei Zradičkové, která mi napsala: "Obrázek kočičky nakreslil můj děda Alfons Plašil před více jen 80 lety. Tehdy jako desetiletý kluk. Narodil se v roce 1931 a vyrůstal v blízkosti Vyšehradu (zemřel v loňském roce). Vodil mě sem jako malou holku a vyprávěl, že kočičku namaloval podle obrázku z dětského časopisu. Ač se živil jako řidič, jeho celoživotním koníčkem zůstalo kreslení..."
Přikládám obrázek kočičky - medvídka z roku 2009 a 2019 a také foto Táborské brány ze 70. let. Dnes už vedle ní nestojí domek rodiny sklenáře pana Veselého, o němž se mj. zmiňuje Petr Sojka v tv pořadu Z metropole i v jedné ze svých knížek. V roce 2009 jsme ještě vyfotili zbytky po stavbě domku včetně židlí. Především však díky paní Andree přikládám snímek desetiletého Alfonse přímo na Vyšehradě, který mě upřímně dojímá.
