V galerii Josefa Sudka v pražském Úvoze byla dnes zahájena výstava fotografií Jana Glozara.
Jela jsem do galerie dvaadvacítkou a už na zastávce u Máje jsem si všimla, že do téže tramvaje míří fotograf s výrazným tetováním a jeho drsná image mi napověděla, že by to mohl být právě Glozar. Ovšem chyba lávky. Sotva jsem ho oslovila, představil se mi jako Kevin V. Ton a začal mi vyprávět o své práci. Jelikož jeho doménou jsou rovněž snímky lidí na okraji, jako tomu bylo i u Glozara, viděla jsem v tom kouzlo /ne/chtěného. Kevin je člověk nad věcí a necítil se nijak dotčený, že jsem si ho takhle spletla. Doporučuji jeho stránky: www.kevin-v-ton.com Jeho černobílé fotografie jsou skutečně mimořádné.
V galerii Josefa Sudka jsem se mohla seznámit i s dalším fotografem Markem Kaplerem, jenž mi ochotně ukázal svou korespondenci s Glozarem na watsappu s tím, že mu ale již od května loňského roku neodpovídá. Glozar prý musel před časem opustit byt ve Vršovicích a přestěhoval se do penzionu ve Františkových Lázních, kde se jeho fyzický stav horšil. Kurátor Uměleckoprůmyslového musea Jan Mlčoch, jenž výstavu připravil, v úvodním projevu připomněl, že Glozar vystudoval střední výtvarnou školu, pak prošel nejrůznějšími profesemi – byl rekvizitář v Čs. televizi, hasič u Dopravních podniků, začátkem 80.let začal studovat Institut výtvarné fotografie a pak FAMU. V 90. letech působil jako fotograf v prestižním časopise Playboy, založil si vlastní agenturu, vše vypadalo zalité sluncem....Pak se však jeho život začal zamotávat, velkou roli v tom sehrál alkohol... "Já se s ním osobně seznámil až před několika lety, kdy jsme několik jeho portrétů vystavovali na velké výstavě Česká fotografie 20. století. Poznal jsem ho jako velmi citlivého a příjemného muže na okraji společnosti. Získali jsme pro UPM menší soubor jeho prací z 80. let, které tu nyní vidíte. Nejslavnější je Hraběnka – postava, o níž Filip Renč kdysi na FAMU natočil absolventský film Srdíčko. Je tu ale i vdova po pánovi, který vyřezával ptáčky s odůvodněním, že když byl malý, byli tak chudí, že ptáčky chytali a jedli a teď je vrací zpátky do života. Je tu i Mancika, milovnice hadů a životní družka Binny Laneye, označovaného pamětníky za nejstaršího českého rockera. A nechybí ani Svatý Vincent, občanským jménem Vincent Venera, malíř a hudebník, v osmdesátých letech nepřehlédnutelná figura malostranských ulic. Ještě nikdy nebyla vystavena fotografická esej o Vltavěnce – ta je asi ze 70. let," uvedl Jan Mlčoch. Už jen dodám, že o Vltavěnce napsala před lety pozoruhodnou knížku Blanka Kubešová, česká spisovatelka, která žije od roku 1969 ve Švýcarsku. Shodou náhod se jí dostaly do rukou deníky otce Vltavěnky, které zpracovala do beletristické podoby. Svou jmenovkyni Blanku jsem asi před 15 lety zpovídala pro Vlastu a nyní se mi v té útulné galerii Josefa Sudka vše krásně propojilo. Pokud budete mít cestu na Malou Stranu, zajděte se podívat .... malou ochutnávku přikládám.
