Každý máme nějaký svůj evergreen.
K těm mým patří i madam Zdenka Zabylová. Baletka, která mě krátce jako holčičku učila stát na špičkách. Píšu o ní ve své knížce První republika. Jak žily hvězdy. Nyní jsem její příběh znovu připomněla ve Vlastě a než článek vyšel, zemřela její pamětnice, jiná baletka, Astrid Štúrová. Vlastně ona mě před lety navedla na pátrání po informacích, když mi prozradila, kde madam Zabylová bydlela. Zabylová ji totiž kdysi přijala jako svou mimořádně nadanou žačku a po její nemajetné babičce, která se o ni starala, nechtěla žádné peníze. Jako další mi pak pomohl Kamil Rodan, pracovník Slezského muzea a vášnivý sběratel všech památek na umělce Národního divadla. Věděl o jejím hrobě. Kamil bohužel předčasně zemřel, tak už mu nemůžu poděkovat /ale ono to funguje i takhle, jsem o tom přesvědčená/. No a díky tomu hrobu se mi s pomocí dalšího kamaráda podařilo dostat se až k baletčinu synovci, herci Miloši Vávrovi. Jemu patří díky doslova ohromné, protože nebýt jeho, nikdy se ten příběh neutká z jemných pavučin jeho převážně dětských vzpomínek. Astrid Štúrová znala mnoho tajemství. Byla leta partnerkou Přemysla Kočího, rozporuplného, mediálně v podstatě záporného hrdiny, který byl ale mnohem složitější, než se zdá. Díky tomu věděla mnoho i o Janě Rybářové.... Astrid Kočího velmi milovala a to se promítalo do každé její odpovědi... Jinak byla ale velmi milá a vstřícná. I jí bych proto chtěla byť rovněž opožděně poděkovat.
