Mám ráda edici Paměť nakladatelství Academia. Vychází v ní zdánlivě nenápadné knížky, které je ale dobré nepřehlédnout.
To je i případ zatím poslední, která se mi dostala do rukou. Jmenuje se Návrat a vznikla spoluprací několika autorů - Petra Prokše, Věry Matějkové a dvou dalších ženských představitelek rodiny Kačírkových, jejichž příběh je čtenáři předložen. Podtitul knížky už prozrazuje, o čem je především: Česká rodina na útěku ze Sibiře do vlasti v letech 1919-1920. Anabáze, které museli podstoupit čeští legionáři a repatrianti při odchodu z Ruska po skončení první světové války, si současný čtenář ani neumí představit. V předmluvě Věra Matějková vysvětluje, jak se její dědeček Vojtěch Kačírek vydal na sklonku 19. století na východ s představou, že ve Volyni nebude konkurence a bude se mu snáze podnikat. Nakonec tam poznal svou životní družku Růženu, dceru českých emigrantů z České Třebové, a s ní se pak přestěhoval do Semipalatinska (nyní Semej). Založil tam sodovkárnu a posléze i pivovar (ten údajně stojí dodnes). Změna politických poměrů v roce 1919 je však přiměla k návratu do vlasti. Fascinující líčení nákladního vagonu s pryčnami a pecí uprostřed, kterému se říkalo těpluška, by si měl přečíst každý, kdo si stěžuje na životní úroveň. Cesta jim nakonec trvala bezmála 8 měsíců s mnoha zastávkami (např. v Hongkongu strávili 5 dnů) a s mnoha dobrodružstvími. Kačírek se domů vrátil stejně chudý jako před 25 lety odcházel, ale bohatší o manželku a čtyři děti.
