V 99 letech včera zemřel baletní mistr a choreograf Miroslav Kůra, který bydlel po mnoho desetiletí v Lodecké ulici v Petrské čtvrti.
Patřil mezi nejvýznamnější tanečníky v celé historii českého baletu a byl to i vzácně charakterní člověk. Rozhodně to byla žijící legenda naší Petrské čtvrti. Potkávala jsem ho leta, když šel na procházku se svou ženou Jarmilou Manšingrovou a dcerou Janou. Všichni se věnovali baletu a bylo to na nich vidět na první pohled. To poznáte už v tom, jak kráčejí po ulici vzpřímeně a elegantně.
Nejdramatičtější okamžiky zažíval Miroslav Kůra v roce 1951, když tančil před zaplněným Národním divadlem variaci Prince z Labutího jezera. Druhý den byl za trest, že měl větší úspěch než hostující sovětští umělci, z divadla "odejit". Tehdy mu bylo 27 let a byl miláčkem publika. Jeho popularita se dala srovnávat snad jedině s údobím největší slávy pozdějšího tanečníka Vlastimila Harapese.
Vzápětí po incidentu spáchal sebevraždu geniální šéf baletu Saša Machov, kterého už z mnoha důvodů dlouho pronásledovala Státní bezpečnost. Kůra nemohl příteli jít ani na pohřeb, protože už byl angažován do souboru košického divadla a měl představení. Ani v téhle těžké době se nesložil a později se úspěšně věnoval choreografii a také spolu s manželkou své talentované dceři Janě /ta se nyní věnuje pedagogické činnosti - viz poslední snímek/. Čest jeho památce.
O Kůrových jsem psala v roce 2016 ve Vlastě, článek přikládám. O bratrovi Miroslava Kůry, populárním artistovi Gustavovi jsem zase psala ve své knížce Příběhy domů slavných i zapomenutých v kapitole Vražda na Poříčí. Gustav Kůra skutečně žil nedaleko bydliště svého bratra, v ulici Na Poříčí, a tady se stal 29. května 2003 obětí devětatřicetileté vražedkyně Jaroslavy Fabiánové, která ho z nenávisti k mužům zabila kuchyňským sekáčkem šesti ranami do hlavy. V lednu 2005 dostala za několik vražd, které spáchala, doživotí.
