Zaručeným receptem na dobrou náladu je Pan Kaplan, nyní v audio podobě ve formě mp3.
Český rozhlas a Radioservis přichystal více než 4 hodiny poslechu rozhlasového seriálu ve formátu mp3. Doporučuji po jakémkoli namáhavém a stresujícím dni. Pod názvem Pan Kaplan má stále třídu rád si budete užívat humorné jazykové i jiné potíže žáků Večerní přípravné školy pro dospělé v New Yorku. Dnes již klasické dílo Leo Rostena má dlouhou historii. Jako první se v roce 1932 objevila jeho povídka, kterou poslal do týdeníku The New Yorker, následovaly další a v roce 1937 texty spojil do knížky Studia pana Kaplana, nazvané podle nejhorlivějšího žáka ve třídě. Hyman Kaplan se stal svou přehnanou aktivitou a originálním přístupem k jazyku postrachem všech kantorů. Čeští čtenáři toto dílo poznali díky překladateli Pavlu Eisnerovi v roce 1946, kdy u nás Rostenovy povídky vyšly pod názvem Pan Kaplan má třídu rád. A já ráda připomínám, že v lednu 2009 měla v Městských divadlech pražských českou premiéru muzikálová podoba tohoto příběhu právě podle Eisnerova překladu. V roli Hymana Kaplana se objevil Oldřich Vízner, své devadesátiny posléze jako jeden z žáků na jevišti oslavil Lubomír Lipský, němé, ale skvěle pantomimickoé etudy tu předváděl Stanislav Fišer, jenž už v té době nemohl kvůli onemocnění dobře mluvit, a velmi si jednu z žákyň (Olgu Tarnovskou) užívala zpěvačka Věra Nerušilová, která o tom ráda vyprávěla. Bylo to skutečně mimořádně vydařené představení!
A nyní tedy po nocích poslouchám nahrávku, v níž je Hymanem Kaplanem Miroslav Donutil, profesorem Parkhillem Ladislav Lakomý a mezi žáky nechybí Jiří Tomek, Jana Janěková nebo Ivana Valešová. Tato nahrávka vychází z modernějšího překladu, rozhlasové dramatizace a režie Antonína Přidala. Osobně si myslím, že každý z překladatelů dal dílu kus svého ducha a je zbytečné srovnávat.
Přikládám snímky z divadelního provedení i přebal právě vydané rozhlasové nahrávky.
