Nacházíte se zde: Úvod Zápisník 2023 Sto let krále Miroslava

Sto let krále Miroslava

V sobotu si připomeneme 100. výročí narození Vladimíra Ráže, věčného krále Miroslava z Pyšné princezny.
Sto let krále Miroslava

Narodil se 1.7.1923 a zemřel 4. 7.2000, červenec byl tedy jeho osudový měsíc. Pro mě zas bylo osudové setkání s jeho třetí ženou Olgou, která mě před lety přivedla k myšlence napsat o něm knížku. Netušila jsem, jak moc to bude složité, ale zároveň krásné, protože jsem při cestě za jeho příběhem potkala mnoho skvělých lidí. Musím vzpomenout rodinu Rážova bratra Miroslava /ano, jmenoval se stejně jako Vladimírova životní role/ - mimochodem JUDr. Miroslav Ráž patřil mezi zakladatele Československé televize a stejně jako jeho slavnější bratr to byl člověk čestný a charakterní. Bratři k sobě měli absolutní důvěru. Další, kdo mi moc pomohl, je Martin Ráž, nejstarší hercův syn. Přikládám jeho fotku z natáčení televizního dokumentu Milovník života, kde jsem zachycená s Martinem a režisérem Petrem Lokajem v roce 2013. Na křtu knížky Vladimír Ráž. Po stopách krále Miroslava v Luxoru (2012) nechyběl ani Stanislav Fišer, který se s Rážem spřátelil v mládí, když spolu natáčeli film Posel úsvitu a to samozřejmě netušili, že se o pár let později zvěční dabováním filmů o Vinnetouovi, kde propůjčí své krásné hlasy dvěma hlavním hrdinům. Vladimír Ráž byl dokonce Lexu Barkerovi - Old Shaterhandovi i vizuálně podobný. Ráž byl hrdým členem Národního divadla, a proto přidávám i fotky odsud. Jeho velkým kamarádem byl Bořivoj Navrátil, s nímž často hrál, ale také si spolu rádi hráli - třeba s autodráhou, kterou Ráž koupil pro svou dceru Markétu. Nikdy nezapomenu, že mi Bořivoj Navrátil poskytl své jedinečné vzpomínky přímo na nemocničním lůžku, kde podstupoval chemoterapii. To vše a ještě mnohem víc jsem zažila při psaní knížky o skvělém člověku Vladimíru Rážovi.

P.S.: Přikládám ještě jednu méně známou fotografii - z Nejdku, kde se byl po letech pan Ráž podívat na svůj rodný dům. V Nejdku na něj také nezapomínají a díky štědrosti Petra Pokorného (je na fotce z kavárny vpravo spolu se mnou a s architektem Janem Hlavatým, který mi pomohl se sháněním fotografií z Rážova karlínského období) tam má pamětní desku.

Zpět na přehled

Nahoru