Sotva jsem na pár dnů opustila ČR, koukám, co tady bylo vzrušení kolem vraždy Vranské.
Nechci se vyjadřovat k výsledkům týmu, který řešil, jak moc či málo chyboval pan rada Vaňásek a jeho skvělý podřízený policejní komisař Zdeněk Borkovec. Určitě vás ale ráda upozorním, že právě vyšlo druhé upravené vydání knížky Zločin a vášně za rady Vacátka, která přibližuje pozadí a soukromé životy členů legendární Čtyřky v Bartolomějské a také některé příběhy pražské galérky.
Nyní častokrát zmiňovaný Zdeněk Borkovec (na dobovém snímku první zleva se svými kolegy) se narodil ve stejném roce jako Voskovec a Werich – 12. července 1905 a tím, jako by byla předznamenána jeho osobnost. Vlastenec, kamarád, sportovec, člověk pevných zásad, který se nedal zlomit ani nacisty za protektorátu, ani pracovníky Státní bezpečnosti po únoru 1948. Vládní rada Josef Vaňásek měl zřejmě dobře vyvinutý cit pro lidi, protože právě Borkovce chtěl navrhnout jak svého nástupce. Jenže zemřel dřív, než ho mohl do funkce prosadit, a také nemohl tušit, že začne válka a všechno bude jinak i v Bartolomějské na Čtyřce. Pod vedením Josefa Vaňáska vyšetřoval Borkovec ve 30. letech ty nejtěžší zločiny. Jinak se spolu s legendárním fotbalistou Josefem Bicanem stal v roce 1944 spoluautorem prvních vydaných pravidel nohejbalu u nás a sám ho nejraději provozoval ve Žlutých lázních. Byl sportovec tělem i duší. Vášnivě rád hrál také volejbal, fotbal, tenis, plaval, cvičil a dobrou kondici si udržel i v padesátých letech, kdy ji moc potřeboval, když pro něj nebyla lepší práce než tahání těžkých pytlů s cementem… O Borkovcovi měl dokonce později psát knížku známý publicista František Gel. Měli se ale navzájem tak rádi, že ji raději nesepsali (dnes toho ovšem můžeme jedině litovat, protože by tam jistě zazněly i informace o Vranské). Gel stihl ovlivnit Borkovcova syna při výběru profese – šel studovat novinařinu. A komu kriminalista Zdeněk Borkovec sloužil jako předloha ve slavných kriminálkách o hříšných lidech? Jeho potomci se shodují, že panu radovi Korejsovi v seriálu Panoptikum hříšných lidí. Přikládám pár dobových fotk i faksimile dopisu, který psal Fr. Gel svému milému Borkovečkovi.
Jinak týden na Ischii byl krásný, i když počasí předvádělo psí kusy. Od bouřek a krupobití až po azurové nebe a téměř letní slunce. Stejně tak se tu dá také ochutnávat - od každého něco. Odpoledne vám ke kafi nebo aperolu nabídnou mističky s dobrotami, malou bruschettu s čerstvými rajčátky, trojúhelník pizzy právě vytažené z pece. A termální prameny jsou prý nejen léčivé, ale některé i omlazující. Ovšem to by tady člověk musel zůstat mnohem, mnohem dýl....
