Radioservis právě vydal audionahrávku dvou setkání Miroslava Horníčka, jehož sté narozeniny si letos připomínáme, s Ondřejem Suchým v jeho společenském minicentru v Šemanovicích.
Radioservis právě vydal audionahrávku dvou setkání Miroslava Horníčka, jehož sté narozeniny si letos připomínáme, s Ondřejem Suchým v jeho společenském minicentru v Šemanovicích. Tady s ním Suchý v únoru 1998 a téhož roku ještě v září natočil pořad pro Český rozhlas. Horníčkovi v té době zbývalo ještě pět let života, nebyl už vůbec zdravý a navíc měl pak poslední chvíle prožít bez své milované Běly, která odešla dřív. Na jeho hlase z oněch záznamů je už znát, že není tak docela ve své kůži, na jeho intelektu to však znát není. Odpovídá tázajícímu se Ondřejovi se svým příznačným smyslem pro humor, navíc skromně - tak, jak se sluší na velkého umělce. Ondřej Suchý se v prvním rozhovor přiznává k určité trémě, kterou z Horníčka má, na konci povídání se však dočká nečekané odměny - mistr mu nabídne, aby ho oslovoval křestním jménem.
Někdy v té době jsem byla u pana Horníčka v Hradešínské a paní Běla se ho snažila uchránit rozhovoru se slovy, že ho čeká operace očí a že nemá dobrou náladu. Při dalším pokusu mě však Mistr Horníček připustil a největší radost měl z mladinké fotografky Míši Říhové, která ho zaujala svou bezprostředností. Právě ona pojala nápad, že ho s Bělou vyfotí, jak nám mává z okna. Ten snímek má proto pro mě velkou cenu.
Každé připomenutí Miroslava Horníčka mi v dnešní době, plné hloupé zábavy, připadá víc než smysluplné.
