Zatímco včera jsem na tomto místě psala o Foglarově posledním bydlišti, nyní musím napsat pár řádek o svém rodném domě.
Zatímco včera jsem na tomto místě psala o Foglarově posledním bydlišti, nyní musím napsat pár řádek o svém rodném domě. Vede mě k tomu autor úžasných stránek
www. vysehradskej.cz a www.facebook.com/vysehradskej.jezdec,
který mi poskytl sken obrazu Františka Dvořáka, jenž jsem do této chvíle neznala. Je na něm zachycen právě rohák, v němž jsem vyrůstala ve Svobodově ulici číslo 4 v těsné blízkosti Vyšehradského nádraží. Na obraze nechybí ani tramvaj, podobně jako ji zachytil můj muž na fotce. Tramvaje totiž byly pro toto místo, kde se odjakživa kříží koleje, typické. Za mého dětství jich tu dokonce projíždělo mnohem víc, než dnes a já jejich pohyb registrovala podvědomě i ve spánku. Někdy jsem měla pocit, že spím doslova nad křižovatkou a každá tramvaj mi projíždí těsně pod postelí... Také jsem se musela učit přecházet tuto rušnou křižovatku, než tu zavedli semafory, neboť "moje" škola se nacházela takřka naproti v Botičské ulici.
